Boží bojovníci

Nastal rok Páně 1427. Pamatujete si ještě, co přinesl?

Na jaře vydal papež Martin V. Bulu Salvatoris omnium, v níž proklamoval nutnost další křížové výpravy proti českým kacířům. Zanedlouho byla sešikovaná kruciáta, který měla husitské apostaty ztrestat ohněm a mečem. Výprava byla důkladně připravena, peníze, věc pro vedení války prvořadá, byly pečlivě nashromážděny. Tentokrát, světe div se, je nikdo nerozkradl. Jedni kronikáři míní, že křižáci byli poctivější, jiné tvrdí, že zlaťáky byly prostě jen lépe hlídány.

Kruciáta se hnula začátkem července, týden po svátku Petra a Pavla, překročila hranice a vtrhla do Čech, značíc svou cestu mrtvolami a požáry. Inu horké bylo to léto roku 1427.

Ptáte se, co na to boží bojovníci?

Ti pokračují ve svém poslání. Také po jejich spanilých jízdách zůstávají mrtvoly a spáleniště. Reynevan, medik vzděláním i povoláním, se účastní tažení a krvavých bitev. Byl mnohokrát zajat, ale až dosud vyvázl z každého maléru se zdravou kůží.

Nicméně po něm s podivuhodnou zarputilostí i nadále pase kdekdo. Inkvizice, zlověstný Pomurnik i obyčejní raubritteři, které nikdo nepřesvědčí, že mladík neměl nic společného s přepadením výběrčího daní a uloupením značné sumy peněz. A v neposlední řadě si naň brousí zuby Jan z Biberštejna, pán na hradě Štolcu, který Reynevana obviňuje ze zprznění své dcery. Urozený pan Jan již vymyslel zasloužený trest, při němž prý násilníka naláduje prachem a odpálí.