Konec civilizace

Huxleyho satirická antiutopie Konec civilizace (1932) je spolu se Zamjatinovou novelou My a Orwellovým románem 1984 jednou z prvních vizí budoucnosti, která domýšlí důsledky formujících se diktátorských režimů meziválečné Evropy. K napsání knihy vedly Huxleyho vlastní zkušenosti s Mussoliniho Itálií a zprávy ze Sovětského svazu. Jeho vize budoucnosti se složitě a pevně strukturovanou společností, v níž je geneticky a psychologicky předem určeno postavení každého jedince, je sice velmi hořká a pesimistická, nicméně realita, zosobněná Hitlerem a Stalinem, však byla ještě mnohem horší. Jak sám později přiznal: "Diktatura budoucnosti v mé představivosti byla mnohem méně brutální nežli budoucí diktatura výborně popsaná Orwellem."

O stálé aktuálnosti této knihy svědčí to, že snahy o naplnění Huxleyho vizí - manipulace jedincem od samého jeho početí především - je možné vysledovat ve výrocích mnoha novodobých "inženýrů lidských duší" - jak u politiků s diktátorskými sklony, tak i u vědců, bádajících v podmínkách demokratických společností.