Octobriana a ruský underground

Mnozí z čtenářů těchto řádků si jistě lámali hlavy nad skutečností, že až na několik výjimek česká kultura postrádá silnou tradici komiksové literatury. Máme Rychlé šípy, Káju Saudka a Vzpouru mozků, ale již jen vzájemná vzdálenost těchto projevů naznačuje, že zde nemůžeme jako v americké kulturní tradici hovořit o komiksovém kontinentu, ale jen o několika izolovaných ostrůvcích. Jedním z pokusů o vytvoření komiksu v Čechách je příběh Octobriany. Skončil z mnoha různých důvodů krachem, stal se názornou ukázkou rozporů kultury v dobách studené války. Octobriana není jen komiksová postava, ale složitá síť vzájemných vztahů, které v sobě nesou nepravděpodobnou, ale přesto hlubokou logiku, pole, na kterém se střetávají různorodé kulturní elementy dvacátého století. Poprvé jsem se s ní setkal v roce 2000. Tehdy jsem v Muzeu moderního umění v New Yorku pracoval na antologii textů o výtvarném umění ve východní Evropě. Když jsem na vyhledávači Google vyťukal kombinaci slov "art", "disident" a "Soviet Union", náhodou jsem se dostal k jedné z mnoha stránek věnovaných Octobrianě. Několik dní jsem skutečně věřil, že podobný komiks existoval a byl produktem nezávislé sovětské kultury šedesátých let. Její pravý autor byl Petr Sadecký, zlosyn a génius zároveň, kterému vlastní imaginace zatemnila mozek. Nikdy nedospělé dítě, mnohonásobný agent v emigraci, levičák v kapitalistickém exilu, osamělý člověk vědomě ničící přátelské svazky, muž se schopností přesvědčit ostatní o zjevných nesmyslech, jinými slovy postava přímo filmová. Octobrianu vytvořil z elementů, které si nečestně přivlastnil. Jeho výtvor se bez jeho vlastního přičinění v průběhu let několikrát znovuobrodil a zmutoval.

T. P.